Oeconomica v České televizi

Řekli o nás

• Zdeněk Tůma, bývalý guvernér České národní banky, po zahrání Oeconomicy míní: „Finanční gramotnost se pomalu propracovává do školních osnov, přesto pořád platí, že na hře se dá vzdělání nejlépe budovat. A to platí i pro ekonomii. K mému vlastnímu překvapení moje děti již při první hře Oeconomica ocenily, že v ní rozhoduje strategie a nikoli náhoda.“
• Daniel Münich, pedagog prestižního institutu pro doktorandské studium CERGE a člen NERV o hře prohlásil: „Mám ze hry velice dobrý dojem! Během chvíle moje dcera velice polopaticky pochopila, že v případě odpuštěného úroku není důvod na nic čekat a půjcit si. Hra dále názorně ukazuje, co je to holding, kdy si jako vlastník elektrárny mohu zlevnit elektřinu pro výrobu aut; jak touha po zisku vede k vyrovnáni nabídky a poptávky.“ 
• Martin Roman, bývalý předseda dozorčí rady společnosti ČEZ, hru charakterizoval následovně: „Oeconomica je zábavný a efektivní způsob, jak vysvětlit zákon poptávky a nabídky na trhu a zároveň výborná hra.“
• Názor České středoškolské unie, jejíž členové hru hráli, je následující: „Hra samotná je velmi napínavá a dokáže zaujmout. Kdo by nechtěl ovládat manažery napříč podniky a budovat své vlastní obchodní impérium. Vydařená je i simulace reálného obchodního prostředí ať již jasně danou závislostí ceny na poptávce a nabídce nebo externalitami v podobě karet náhody. Obecně je hra i pro lidi bez ekonomických znalostí poutavá a dokáže je základní souvislosti naučit.“
• Martin Gregor, ředitel IES, uvádí: „Hru Oeconomica lze chápat jako určitý model, znázorňující jak reaguje nabídka, poptávka a cena na chování podniků, za které rozhodují hráči. Z toho pohledu vlastně zjednodušeně představuje práci ekonomů, kteří ke zkoumání reality rovněž využívají ekonomické modely.“
• Principy hry popisuje Andrej Novik, ze společnosti Scio, na konkrétním příkladu: „Hráči musejí přemýšlet o strategických rozhodnutích sami. Vyplatí se mi spíše investovat do výroby elektřiny, nebo raději do vzdělávání budoucích zaměstnanců? Mám si vzít úvěr? Budu schopný splácet?“ Podobných otázek staví hra před hráče celou řadu, včetně prosociální gradace celé hry: hru vyhraje ten, komu se podaří nejlépe podpořit veřejně prospěšné projekty. Andrej Novik dodává: „Díky svému zaujetí pro hru proniknou hráči mnohem snáze do dané problematiky. Pro pochopení abstraktních pojmů je jejich konkrétní aplikace zvláště důležitá.“